Míla


Ahoj přátelé,

nedá mi, abych se nepodělila o pár zážitků. Tak nejprve, jak se čistí pohádka. Měla jsem najednou blbý pocit, když mi různí lidé dávali přednost, obsluhovali mě jako první... Já nemůžu být první. A prográmek byl na světě. A je fakt, že jako dítě jsem velice často i v soutěžích končila 2. Tak jsem přemýšlela, kde to mohlo vzniknout. No a vyplavala mi pohádka o zlé a hodné sestře, které se dostaly do lesa k domečku, kde bydlela zvířátka s dědečkem a zlá sestra se obsloužila první a na ostatní se vykašlala, tudíž byla po zásluze potrestána a dobrá sestra naopak obsloužila nejprve ostatní, v nouzi jí poradili a byla odměněná. Logicky z toho vyplynulo, že nemůžu být první já, ale ostatní. Nejlepší bylo, když jsem čistila větu: "Samas jedla, samas pila, sama sobě raď!" Ta se mi úplně zobrazila. No a díky tomu už můžu být první, což se v zápětí potvrdilo. Byli jsme pozvaní do Kolína na firemní oslavy a to byla síla. Úžasně jsem si to užívala, mám totiž vyčištěno, že se ztrapním, že jsem ošklivá, že jsem tlustá, že jsem nemehlo atd. Lítala jsem na ultralightu, viděla Hory Kutné z ptačí perspektivy, splnil se mi dětský sen lítat na cessně jako ti v afrických rezervacích, tak jsem lítala i na ní a jelikož už můžu být první, tak jsem vyhrála 1. místo v lukostřelbě a ve střelbě ze vzduchové pistole! A to jsem to prosím nikdy nedržela v ruce. Neuvěřitelně jsem si to užila, kolem byla spousta úžasných lidí a já byla volná bez těch svých strachů a nepříjemných pocitů, jak jsem nemožná. A takhle to jde kolem mě nějak stále.

Byla u nás na návštěvě Ivanka s Kájou. Měli jsme lístky do divadla v Bratislavě a ejhle v Bratislavě byl summit EU. Tudíž komplikace na obzoru. Tak jsme vyrazili dřív, že si projdem něco, co bude bez uzávěrky. Bratislaváci ovšem pochopili, že je čeká těžký den, jako když tam byl Busch s Putinem, tak radši většina opustila hl. město. Když jsme tam dorazili, vypadalo to, že jsme tam jen my a spousta milých policistů. Zaparkovali jsme v centru, kousek od divadla, ze čtyřproudovek, normálně neprůchodných, byla pěší zóna, no neuvěřitelné. Šli jsme na Slavín, horko jak blázen, sranda ještě větší.  Ivance se cestou urvala podrážka na botě. To nevymyslíš. Tak jsme ve městě kupovali sekundové lepidlo a lepili botu. Strávili jsme milý půlden a představení vše jen podtrhlo. Druhý den jsme jeli do Gabčíkova, všude kolem zataženo, nad námi zářilo slunce celý den a ještě jsme viděli překonávání plavebních komor loděmi v obou směrech najednou. Bonus.

No a nakonec do třetice mi děti (moje) připravili k narozeninám oslavu - sami a krásnou a nečekanou, kde mi darovali kolo, krásné a nečekané, ale přesně takové, o jakém jsem snila. A bonus - můj dokonalý manžel mi daroval náušnice, které snad poprvé koupil sám bez pomoci dcery, kterou vždycky zaúkoloval. Jsou úžasné - ty náušnice i ti moji zlatí členové rodiny. A tak to nějak jde stále dokola. Užívám si svět kolem, najde-li se stín, tak ho vyčistím, dokonce nemusím hned, ale už jen vědomí, že to jde mě uklidňuje. Pracuju na sobě  občas - v ničem netlačím na pilu, čistíme i s manželem, což je velice dobré a jde to rychleji a je to účinné. Syn se připravuje na R2, ale jde na to dobře a chce mít vše základní vyčištěné a dokonce je i on ochotný se mnou pracovat a poradit se. A najednou nejsem ta děsná matka, ale maminka, ke které má hezký vztah. Víc jak rok mě nebolí žaludek, neleju do sebe čajíčky, neberu léky ani homeopatika. Fakt je, že jsem si na sobě musela máknout, spoustu věcí nejen vyčistit, ale si i dovolit a hlavně otevřeně si přiznat, že ten problém tam je, i když třeba malý. A ač se mi mnohokrát už nechtělo otvírat tu skříň s kostlivcem, vždyť ono už to je vcelku fajn, tak proč do toho vrtat a mít zas blbý pocit? Prostě chce to poslouchat Karla, který vypracoval metodu účinnou, ne sice lehkou, ale fungující. Jen člověk nesmí čekat, že to za něj ten Karel nebo někdo jiný, udělá. Karel nás učí abecedu, číst se musíme naučit sami!

Takže všem přeju rychlé a účinné "čtení" a k tomu krásný podzim plný barev, snů létajících na pavučinkách babího léta, chvilek, kdy se člověk zastaví a uvědomí si tu krásu kolem sebe, nechá se pohladit mlžnými závoji a ví, že nad tím vším tam nahoře září slunce i když my ho třeba právě nevidíme.


Objímá Míla

po RUŠ 3

milka.dubska@gmail.com

Created by people in Arsyline.cz © 2015 - 2024