Radka Zelmanová


Ahoj Evičko, Karlíku a RUŠ týme,

od prvního RUŠ kurzu jsem si říkala, že by nebylo špatné udělat si terapeuta. Ale neměla jsem k tomu důvod. Spíš jen ten můj drive, že ráda dotáhnu věci do konce. Když jsem tento nárok opustila, potřeba být terapeutem zmizela. A mně se ulevilo.

Teď se vše změnilo.

24/9/2016 jsem se vdala za ideálního partnera, za svého anděla ;-)

Stanovením data sňatku se začaly nořit negace. Já chtěla svatbu jen se svědky, partner i s rodinou. Za poslední dva roky jsem nabrala nějaká kila a nedaří se mi zhubnout. Představa mé osoby v šatech byla holá tragédie. Budu jak šašek! Nechci svatbu uvnitř. Stará a tlustá nevěsta. Půjdu jedině v botech bez podpatku. Chci vegetariánské občerstvení, můj partner žádá maso. Kadeřnice nestihne zkušební účes! Budu jak čarodějnice! Co make-up? Táta je na vozíčku, jak mě povede k oltáři? Když někdo vyslovil "nevěsta", rozbušilo se mi srdce a udělalo se mi zle.

Stanovili jsme místo svatby. A to Žireč u Dvora Králové, kde žije můj tatínek. Oba jsme souhlasili i s tím, že se vezmeme v krásném zámeckém parku, který je součástí areálu Domova sv. Josefa. Odpadne tak převoz táty, ale ostatní se sem budou muset sjet. Také jsme vědeli, že se nechceme nikam stěhovat na hostinu. Další negace na sebe nenechaly čekat. Kde nás oddají, odkud nastoupíme? Co když bude zima. Co když bude pršet? Takovejch peněz!

Najednou přišla se svatbou Lenka, Lucie... A já začala prohlašovat, že takhle sladký to mít nebudem. Takhle my to neumíme. Co jsem si to na sebe vymyslela?

Jako první jsem řešila šaty. Nechci svatební, nechci bílé. Nechci být jako princezna. Po dvou týdnech objednávání letních šatů po internetu, jsem se rozhodla pro jedny pískové. Spokojená jsem nebyla, avšak odškrtla jsem jednu věc z dlouhého seznamu věcí, které je třeba zařídit. Pak jsem rušila vše kolem přibývání kil. Začala jsem makat v posilovně a změnila svůj jídelníček. Jitřilo se mnoho problémů, obzvlášť s maminkou. V tuto chvíli zesílily. Při jedné návštěvě svatebního salonu mě paní přemluvila a navlékla mě do béžových svatebních šatů. Hodily se k nim boty bez podpatku. Přesně to, co jsem chtěla. Asi za týden jsem ale doma našla béžové sandálky na klínku a vědela jsem, že jsou ideální svatební. Odřekla jsem již zamluvené šaty, protože na vysoké boty byly krátké. Týden před svatbou jsem neměla šaty. Kamarádka mě vytáhla do půjčovny s tím, že ona sama si potřebuje šaty na svatbu půjčit. A tady pro mě objevila ideální, bílé svatební šaty. Jako poslední jsem před svatbou zpracovávala její mokrou variantu. Venku se prudce ochladilo. Rozhodli jsme, že obřad bude venku a pak se přestěhujeme do podkroví. Budeme muset přemístit občerstvení, stan s DJ-em. Moře práce navíc. Ale všichni budou v teploučku a nebudou na šestou večer klepat kosu. Ještě ten den mi zavolal můj táta, předal telefon jednomu z pomocníků z Domova sv. Josefa. Ten mi pověděl, že má doma dva velké stany a může sehnat ještě dva malé. Poskytl nám tak přístřeší jak pro slavnostní tabuli, tak pro DJ-e. A my mohli zůstat i na odpolední oslavu venku. Nakonec dodal, že jeho žena by nám velmi ráda pomohla s občerstvením. Je to dobrovolnice, která do Domova pravidelně dochází. Ona byla tím posledním, koho jsme potřebovali. Posilu k občerstvení.

Kadeřnici jsem nechala volnou ruku a zahodila své představy o účesu. Jednala instinktivně a vytvořila jednoduše to, v čem jsem se cítila volně, a přitom jako královna.

Všechna řešení přišla sama! Ale nejdřív jsem je musela pustit a nechat Vesmíru, ať se o nás postará.

Prožili jsme opravdovou, krásnou a láskyplnou svatbu. Pohybovali jsme se v energii štěstí, radosti a vdečnosti. Místo čtyř lidí se nás na svatbě sešlo kolem čtyřiceti nejbližších. Zima byla zahnána, sluníčko v ten den hřálo a stany nás chránily před větrem. Zpracováním všeho negativního jsem se proměnila ve šťastnou nevěstu. A malá Emilka ke mně celý večer křičela: "Já chci být s princeznou!"

Jsem pyšná. Na sebe, na svou rodinu. A vděčná za všechny, které mám okolo.  Děkuji Naděnce a Světlance za jejich terapeutickou péči.

Karlík zaslouží Nobelovu cenu, né že ne! Já mám chuť začít pomocí Metody RUŠ dál měnit život nejen sobě, ale i druhým. Vím, že kdokoliv může jít za svým snem. A být šťastný. Tak proto chci na T1. Teď to ve mně vře a volá po dalším kroku.

Také proto, že se krásně rýmuje terapeutka Radka ;-)


Krásné dny,

Radka

radka.zelman@seznam.cz


Created by people in Arsyline.cz © 2015 - 2021