Eva Navrátilová


Milí Rušáčci,
po Rušce 2 znovu nastal zlom jako po té první, ale jiný. Už vím. Vím, že je na mě a ne na ostatních, jaký život žiju a toužím žít. Vím (a je to velmi osvobozující), že nemusím hledat viníky v okolí ani obviňovat sebe za to, že se mi třeba zrovna nedaří, je mi smutno atd. Vím, že si mohu pomoci rychle, snadno a trvale. Po Rušce 1 jsem si v duchu říkala, kolik toho ještě musím vyčistit, aby... Nyní si báječně užívám přítomnosti, teď a tady, drobné denní chvilky doma, v práci, na ulici. Jsem klidnější, jistější, usměvavější, zdravější. Už pro mě není těžké se jen tak na někoho cizího usmát, říci něco milého, jen tak pomoci, prostě páchat malinké dobré skutky:-) Jsem šťastná, spokojená, vděčná. Děkuji všem, kteří mě v životě k Rušce postrčili, aniž to věděli (teď je mohu s láskou leštit a objímat v děkovačce), a děkuji také sobě, že jsem našla odvahu ten krok udělat a vydat se na cestu trvalého štěstí a lásky. Zároveň cítím velkou vděčnost a lásku ke všem, kteří Rušku pečlivě a s pokorou brousí, cizelují a předávají dál. 
Díky za vše a jsem moc ráda, že jsem součástí rušáččí rodiny!


Eva

po R2

wu.wej@seznam.cz

Created by people in Arsyline.cz © 2015 - 2018