Daniela (Duha)
Ahoj děcka - Kristýnko, Honzíku, Slávku a Otto :)
zdravím vás z Brna a přeju pěkný den :) Tak jednak - táborový syndrom mě ještě nepřešel - a doufám, že mi vydrží až do RUŠky 2 ... tu plánuju tak na jaře, v létě. Penízky našetřím, protože tam moc chci. Ale ještě mám potřebu na sobě pracovat, protože ještě nemám všechny základní vztahy zpracované. No ale proč vám vlastně takhle hromadně píšu .... Ještě jednou jsem chtěla vám všem hrozně moc poděkovat. Jednak za pomoc, ale i za "nepomoc". Abych to vysvětlila: bylo fajn, když jste měli na každého z nás čas. A když jste ho zrovna "na mě" neměli (taková opovážlivost! :oD), byla jsem dost naštvaná (ano, já vím, BYL to můj program :). A tím jste ze mě dostali neuvěřitelný věci :) Takže i za to moc dík. Pravděpodobně víte, co děláte :oD Jo, taky díky za fotky, je jich požehnaně, když je prohlížím, jsem zase ve Zvířeticích a je mě moc fajn. Byla s váma hrozná sranda :) Jen je škoda, že tam není žádná z meditací, protože ty bývaly pro mě zlatý hřeb rána :) všechny jsem prořvala .... :) A nakonec se musím s něčím pochlubit (popravdě, ze začátku jsem se tomu trochu divila, byl to jen pokus): Michalka (nejmladší dcera - 16 let) trpí odmalička na laryngitidy (zánět hrtanu). Jak povyrostla, už se nedusí, ale je to pořád hnus... no, a ten hnus většinou musela tak 14 dní vyležet. Nejsem zastáncem polykání prášků a podobně, takže to řešíme zábalama, domácíma bylinkovýma a cibulovýma sirupama, lichořeřišnicovou tinkturou, zázvorem a odpočinkem. A funguje to perfektně, jen to prostě vždycky chvilku trvalo. NE TAK DNES :) Přijela jsem z kurzu a Míša měla druhý den ráno laryngitidu. Tak jsem si dala záměr, že takhle by to nešlo, a že je dokonale zdravá a šťastná. Nevěřila jsem, co se pak dělo! To pubertální děcko si vlezlo si vlezlo ke mě do postele a přilepilo se jak klíště :) Chvilku jsme si povídaly, bylo jí smutno :) A jelikož vím, že "nemoc" je v prvé řadě od hlavy, tak jsem jí všechno vysvětlila, nasadila jí "brouka" do hlavy v podobě záměru, že je zdravá a spokojená a asi hoďku jsme poležely. Taky jsem jí ukazovala na stránkách fotky všech, co byli se mnou na kurzu - včetně vás :) a o každým jsem jí něco řekla ... byly to moc krásný chvilky … No, a výsledek je ten, že ta holka přišla do školy na 9 místo na 7, ale hlavně: PROBLÉM BYL PRYČ ZA HODINU!!!!! No prostě masakr !!! ;o))) ... a příjemný vedlejší efekt - už pro ni nejsme my RUŠáci - "psychouši" :oD ... to je velký posun :) Takže tohle byla snad ta nejlepší demonstrace intuitivního a univerzálního použití RUŠky … Starší dcera (Anetka, 23) vidí, že jsem jiná, lepší a hezčí, a začíná jí to vrtat hlavou a ptá se, což je SUPER. Dostane "k Ježíškovi" tak 2 terapie u Renči a pak ať se snaží sama :) No a syn (Chosé - civilní jméno Josef, 25), toho nechám, ať si ke mě přijde sám .... cítím to tak. Já vím, napsala jsem to možná rozvláčně, ale všechno tam patří a nic z toho jsem nechtěla vynechat :) Já bych toho asi napsala ještě mega, ale tohle je ZATÍM asi to nejdůležitější :o) Ještě jednou vám moc děkuju nejen za to, že jste mi pomohli udělat život (nejen můj) daleko lepším a šťastnějším, a ukázali jak na to. Taky za to, jací jste, jako terapeuti, jako lidi - úžasný lidi! Stali jste se mojí rodinou, kterou jsem si mohla vybrat já sama :) Mám vás hrozně ráda a těším se, že se zase někdy uvidíme :)
po RUŠ 1